Příběhy
Vzpomínky na dětství
Bylo mi asi 10 let, seděli jsme s partou kamarádů z naší čtvrti v bývalé zahradě. Chodili jsme sem často, zbylo tu několik keříků rybízu a angreštu, pár švestek. Trochu nás to schovávalo před pohledy z ulice.Vždy v přestupný rok se tu slétaly Babky. Je to druh chroustů. Kluci je chytali a házeli nám je do vlasů, hrozně jsme ječely, některé jen tak na oko, protože to kluky dráždilo a více si nás všímali.V tomto roce bylo Babek opravdu hodně.V podvečer to bylo nejhezčí, trochu tajemné, trochu jsme se báli, když se šeřilo.
Ten den bylo úterý, krásný den po velikonocích. Po obědě vyrážíme se sestrou Olinou do našeho zákoutí. Jarča se Zdenkou, Karlem a Maruškou již čekali.
„Koupila jsem si prstýnek“ Chlubila se Olina.
Nikdy jsem si nemyslela, že ten prstýnek tolik ovlivní můj život.
Dnes již nevím jak se to semlelo.
„Ty žádný prstýnek nemáš ?“ Zeptala se Jarča.
Tenkrát jsem za kapesné koupila dárky. Olina mněla narozeniny a bratr Jarda svátek.
„Nemám kapesné…“ nedořekla jsem a slyším Jarču říkat.
„Dostáváš málo. Jseš nevlastní…“
Nevnímám co říká slyším jen „Jseš nevlastní… Jseš nevlastní… Jseš nevlastní…“
Ještě dnes je mi do pláče. Nevím proč oba rodiče se k nám chovali stejně, ale bolelo to. Proč....proč...co se stalo?
Doma jsem se nechtěla ptát, ale Olina hned na rodiče „ Jarča říkala, že je Zdena nevlastní“
Já se rozdrečela a nemohla jsem přestat slzy tekly a tekly.....
Potom začalo dlouhosáhlé a obšírné vysvětlování ze kterého vyplynulo, že je taťka znova ženatý a já děcko z prvního manželství. Na svou genetickou matku si nepamatuji. Nechodila mně navštěvovat. U rozvodu prý řekla, že mně nechá taťkovi, ale chce kuchyň.
Toto mě provázelo vždy, když se mě nevedlo a trochu jsem měla splýn a sebe lítost.
První manželství byl teror. Žáivý manžel, stálé podezírání, kontrolování a nekonečné vysvětlování. Nakonec to vyústilo ve fizycké napadání........dnes domácí násílí. Tolik jsem ho milovala, ale nenechala jsem se zotročit a to nesnesl. Chtěl bezvýhradnou poslušnost, ale vždy si našel něco co bylo špatně. Nikdy jsem si nemyslela jak velká to bude úleva. Po dvaadvaceti letech jsem s pomocí nejstarší dcery zažádala o rozvod.
Nezapomenu na slova mamky „Zdeničko nebudeš s ním mít lehký život„
Přesně to samé bylo s dcerou. Já věděla,že kluk, který pije nebude dobrý a přesně jako mamka tehdy mě říkám ”Zdeničko s ním nebudeš mít lehký život„
